Živé ploty

Stříhané živé ploty vnášejí do zahrady řád. Pravidelná jednolitá plocha kontrastuje s rozvolněnou masou, kterou představuje běžná zahrada plná květin, zeleniny a okrasných i ovocných dřevin. Díky možnosti regulovat růst rostlin pomocí zastřihávání je možné i na velmi malém prostoru vytvořit optickou clonu, oddělující zahradu před hlukem, prachem i nevítanými pohledy zvenčí. Rozčleněním zahrady živými ploty lze dosáhnout velmi dynamického a dekorativního efektu, který dokáže i malou zahradu opticky rozšířit díky odstínění jednotlivých funkčních částí. Nízký živý plůtek dodá elegance a upravenosti i jinak velmi střapatému květinovému záhonku, zajistí vám soukromí u bazénu a dokáže zakrýt nevzhledné ale nutné součásti zahrady jako je kompost či popelnice.

Správně tvarovaný živý plot má lichoběžníkový tvar, kdy by spodní část měla být přibližně o 15 cm širší než část vrchní. Pomocí mírného sklonu tak zajistíme větší stabilitu plotu a ochráníme jej před rozlamováním, například pod vahou sněhu. Díky mírnému sklonu bude stěna rovnoměrněji osvětlena a spodní, starší část, které jinak přirůstá pomaleji, nebude vyholovat.

Stálezelené a jehličnanové živé ploty stříháme jednou ročně, a to nejlépe na jaře. Řez je možné provádět i v průběhu léta, je však nutné počítat s větším zasycháním výhonků a dokončit ho do začátku srpna, aby měly mladé výhonky čas připravit se na zimu. Opadavé dřeviny stíháme i dvakrát ročně, za začátku jara a koncem léta. I když plot ještě nemá požadovanou výšku, je dobré provádět každoročně takzvaný výchovný řez, pomocí kterého dosáhneme hustého a pravidelně zavětveného živého plotu. Pro údržbu živých plotů jsou nejvhodnější ruční či elektrické plotové nůžky. Pro usnadnění stříhání se doporučuje použít napnutý motouz, kterým si můžeme naznačit konečný tvar po řezu a stříhat pak podle něj.

Bonusem stálezeného plotu je vysoká krycí schopnost i během zimy, listnaté ploty zase mají tu výhodu, že opadavé olistění naroste každý rok nové, nemusíme se tedy obávat trvalého estetického znehodnocení škůdci či chorobami.

Jehličnany

Tis červený (Taxus baccata)

Tis červený je naší domácí dvoudomou dřevinou, dříve hojně rozšířenou po celém území. K jeho vymýcení došlo paradoxně díky dvěma jeho sadovnicky velmi cenným vlastnostem – pomalému růstu a kvalitnímu dřevu, které naším předkům sloužilo k výrobě luků. Díky pomalému růstu odpadá problém s přerostlým živým plotem, který vyžaduje neustálou péči, pevné dřevo pak zajistí odolnost živého plotu vůči sněhu – žádné svazování na zimu nebo oklepávání v případě velké nadílky není třeba. Na co však pozor – téměř celá rostlina tisu je jedovatá, s jedinou výjimkou červeného míšku chránícího semena, který je oblíbenou potravou ptactva. Rozestupy mezi jednotlivými rostlinami volíme podle výšky živého plotu; od 30 cm pro obrubové plůtky do půl metru po 70 cm na vysoké živé ploty okolo 1,5 – 2 metrů. Zelený tis může tvořit ideální pozadí pro barevnější dřeviny vysázené před ním, existuje i žlutě panašovaná varianta “Aurea”, která je výrazná sama o sobě.

Zerav západní (Thuja occidentalis)

Stále oblíbenou klasikou mezi jehličnany používanými na živé ploty je zerav, známější pod jménem tůje. Ti, kteří potřebují svůj pozemek odstínit od vozovky, rušné ulice či sousedů jistě ocení její velmi rychlý růst, kdy přírůstek za rok může tvořit až 50 cm. Tomu se však musí přizpůsobit i řez, kdy pro hezký a hustý živý plot je nutné zeravy pravidelně, lépe dvakrát než-li jedenkrát ročně stříhat. Takto kvalitně zapěstovaný živý plot pak vytvoří neprůhlednou zelenou stěnu a poradí si i s větším zatížením sněhem. Celá rostlina je jedovatá. Jednotlivé rostliny sadíme na vzdálenost 70 cm. Zeravů existuje mnoho variet, a to včetně žlutě či modře zbarvených rostlin. Velmi oblíbené jsou kultivary “Brabant” a “Smaragd”, které si i přes zimu udrží krásně sytě zelenou barvu. Kultivar “Brabant” je rozložitější po celé ose kmene, a tak se z něj dají vytvořit velmi husté stříhané ploty, kultivar “Smaragd” je přirozeně kuželovitě rostoucí.

Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana)

Pro živé ploty bývají využívány především variety se vzpřímenými větvemi, jako je například kultivar ‘Columnaris’. Cypřišky bývají často zaměňovány se zeravy díky jejich podobnému tvaru růstu a charakteru jehlic. Na rozdíl od svých severoamerických otužilejších sousedů, cypřišky jsou náročnější na zálivku a teplotu prostředí, nehodí se tedy na vyloženě suchá stanoviště a do mrazových kotlin. Na většině území Česka však ale stále dosahují uspokojivého růstu. Spon u těchto variabilních dřevin volíme dle kultivaru, nejčastěji však okolo 80 cm. Barevná škála druhu zahrnuje jak klasickou zelenou, různé varianty panašování, ale i rostliny se sivomodrým jehličím.

Smrk ztepilý (Picea abies)

Smrky jsou na našem území rozšířené od pahorkatin až po vysokohorskou hranici, chceme-li však dosáhnout krásného živého plotu, výsadba smrků se nedoporučuje po hranici 700 metrů nadmořské výšky, kde kvůli nedostatku vzdušné vlhkosti mají tendenci prosychat. Protože jsou smrky ve své přirozenosti poměrně vysokými stromy, hodí se spíše na vyšší tvary živých plotů (od 1,5 m). Na rozdíl od ostatních smrků má smrk ztepilý jasně zelené jehličí bez voskové vrstvy, která by jehlice chránila před nepříznivými vlivy městského prostředí. Je však ideální dřevinou na živé ploty okolo chalup a domů horských a podhorských oblastí. Vzdálenost mezi rostlinami je závislá na plánované výšce živého plotu, nikdy však méně než 80 cm.

Jalovec čínský; Jalovec viržinský (Juniperus chinensis; Juniperus virginiana)

Tyto dva druhy jalovců jsou si natolik podobné, že jejich rozpoznání bývá zkoušou pro nejednoho vystudovaného zahradníka. Jalovec viržinský se od svého asijského bratrance liší o něco užším, kuželovitým tvarem růstu a vzrůstem, který je bujnější. Na živé ploty se nejlépe hodí kuželovité kultivary obou druhů, skrývající se pod jmény jako je ‘Columnaris’, ‘Obelisk’ či ‘Fastigiata’. Tyto vzrůstnější druhy jalovců milují živné a vlhčí půdy, obstojně si však poradí i na suchém stanovišti. Výborně také snášejí městské prostředí. Spon při výsadbě stříhaného živého plotu volíme okolo 70 cm.

Listnáče

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii)

Dřišťál tvoří husté keříky okolo 1–1,5 metru výšky, nejlépe se tedy hodí pro nižší živé ploty. Velmi oblíbený je kultivar ‘Atropurpurea’, který vám přinese barvu do zahrady díky svému purpurově zbarvenému olistění. Kontrastní žluté květy lákající včely, které však poměrně nepříjemně zapáchají, se objevují v květnu až červnu. Na podzim pak keře zdobí nejedovaté červené bobule, které jsou vítaným zpestřením jídelníčku ptactva. Dřišťál je ideální dřevinou na suchá a slunná stanoviště. Větvičky dřišťálu jsou trnité, a tak při správné péči o živý plot představuje tento druh neprostupnou bariéru. Keře sadíme ve vzdálenosti 50 cm od sebe.

Zimostráz obecný (Buxus sempervirens)

Zimostráz je pomalu rostoucí, neopadavý keř tmavě zelené barvy se světle zelenými přírůstky. Lidově bývá také někdy označován jako krušpánek a jeho větvičky se odjakživa používaly při výrobě hodových věnců i voniček. Mimo jeho širokého využití v aranžování je zimostráz skvělou dřevinou pro nízké živé ploty, například jako lemovka trvalkových záhonů či nižší plot do předzahrádky. Zimostráz je ideální dřevinou pro řez, a tak z něj jdou tvarovat nejen ploty, ale i další, často velmi komplikované tvary. Jeho velkou výhodou je schopnost zmlazovat i ze stareho dřeva, takže pokud by se vám řez náhodou příliš nepovedl, příští rok bude plot jako nový. Rozestupy mezi rostlinami volíme dle požadované výšky živého plotu, při výšce plotu 1 metr je to 40 cm, pro nízké plůtky lemující záhonky okolo 15 cm.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Tento živě zelený, vzpřímeně rostucí keř z čeledi růžovitých je ideální dřevinou pro živé ploty. Díky svému vitálnímu růstu výborně snáší řez, zahradu na jaře ozdobí záplavou drobných bílých kvítků, které se na podzim v závislosti na druhu promění na červené, oranžové či žluté bobule. Celý keř je trnitý s velmi hustým růstem, takže sousedův pes si návštěvu vaší zahrady dobře rozmyslí. Hlohyně jsou odolné a nenáročné keře, s výjimkou nejtužších zim přezimují bez problémů. Občasným problémem bývá spála růžovitých, proti které ji můžeme chránit měďnatými přípravky. Spony keřů by měl být 60 cm.

Ptačí zob (Ligustrum vulgaris)

I když botanicky se ptačí zob řadí do čeledi olivovníkovitých, s přezimováním v naší oblastni nemá žádné problémy. jak název napovídá, nejvýraznějším prvkem tohoto nenáročného, až 2 metry vysokého keře jsou jeho černé bobule, možná vzdáleně svým tvarem připomínající již zmíněné olivy. Ptačí zob je velmi tolerantní k řezu. Sadovnicky velmi cenný je kultivar ‘Atrovirens’, který má sytě zelené a částečně vytrvalé listy. Spon pro výsadbu těchto keřů je 50 cm.

Habr obecný (Carpinus betulus)

Další naší původní dřevinou je habr. Tento statný, až 20 metrů vysoký strom s hladkou šedou dekorativní kůrou může být s úspěchem použit i pro založení živého plotu. Důležité je však začít s tvarováním rostlin hned od začátku tak, aby byla rostlina nucena se větvit i ve spodní části. Jinak by vám totiž mohl habr doslova přerůst přes hlavu. habrový živý plot má svěže zelenou barvu a jakmile rostliny zakoření, tvoří každý rok velmi uspokojivé přírůstky. I když habr není stálezelený, uschlé lístky na podzim z keřů neopadávají, a tak i přes zimu tvoří částečnou clonu. Sadíme je na vzdálenost 60 cm, na stanoviště jsou nenáročné.

Buk lesní (Fagus sylvatica)

Tento až 40 m vysoký strom, u nás běžně vyskytující se jako lesní dřevina, může stejně dobře posloužit jako materiál na stříhaný živý plot. Listy buku jsou během sezóny svěže zelené, na podzim zhnědnou, ale neopadají. Stejně jako u habru tak i bukový živý plot může stále plnit svoji odstiňující funkce i během zimy. Dřevo buku je tvrdé a kvalitní, takže pokud je živý plot dobře zapěstován, můžeme z něj vypěstovat velmi robustní a stabilní clonu, kterou žádný sníh nemá šanci poškodit. Bukový živý plot se podobá habrovému, ale jeho listy jsou lesklejší. na stanoviště je mírně náročnější než habr, potřebuje vlhčí půdu a slunné stanoviště. Hodí se spíše na větší živé ploty okolo dvou metrů, a proto rostliny sadíme ve větším sponu 80 cm od sebe.

Autorka: Ing.Zuzana Mynarzová

Carpinus Betulus - Habr (ID722)

Fagus Sylvatica – Buk lesní (ID725)

Taxus Baccata – Tis červený (ID726)

Hedera Helix – Břečťan (ID728)

Ligustrum Vulgare – Ptačí zob (ID729)

Ligustrum Vulgare – Ptačí zob (ID730)

Thuja Occidentalis Smaragd – Túje západní (ID731)

Thuja Occidentalis Brabant – Túje západní (ID732)

Thuja Plicata – Túje řasnatá (ID733)