Cibuloviny a hlíznaté květiny

Zatímco na zahradách začínají kvést první jarní cibuloviny, které jsme sázeli na podzim, v zahradnických centrech se objevují cibule a hlízy květin, které se vysazují na jaře a pokvetou na zahradách nebo v okenních truhlících v létě. Jedná se o velmi širokou skupinu různých rostlin, které mají společné, že jejich zásobní orgány, tj. hlízy, cibule nebo zdužnatělé kořeny, v našich podmínkách na zahradě nepřezimují. Cibule a hlízy je nutné přes zimu uchovávat v bezmrazých prostorách a vysazovat na jaře. Jejich pěstování je tedy pracnější než u tulipánů a dalších podzimních cibulovin. Přesto bez některých druhů si nelze představit rozkvetlou letní zahradu nebo balkon. Kromě osvědčených druhů je v současné době nabízen tak široký sortiment, že uspokojí i ty, kteří chtějí na zahradě každý rok něco nového. V nabídce jsou i vyložené trvalky, které není nutno na zimu ze země vydělávat. Zejména u méně známých druhů se vyplatí přečíst si návod nebo se obrátit na odborný personál zahradnického centra, který poradí jak v konkrétním případě postupovat.

Snad nejznámější květinou z této rodiny jsou gladioly – česky mečíky. Existuje nepřeberné množství odrůd. Vyskytují se ve všech barvách snad kromě čistě modré. Řada odrůd však má ve svém názvu slůvko modrý, nicméně vždy jde jen o modrý nádech. Odrůdy se liší velikostí klasu, tvarem jednotlivých květů a zejména barvou. Existují kultivary s květy v čistých barvách nebo vícebarevné. Často jsou nabízeny odrůdy „okaté“ v různých kombinacích. Některé odrůdy mají květy silně zkadeřené nebo výrazně lesklé (znalci jsou tyto odrůdy nazývané „voskové“). Zvláštní skupinu tvoří drobnokvěté botanické druhy, z nichž některé u nás dokonce přezimují. V zahradnických centrech nabízíme i gladioly ze skupiny Butterfly, jejichž menší květy jsou tak pestře vybarveny, že skutečně připomínají tropického motýla. Sortiment gladiolů je předmětem sběratelství. Existuje řada celosvětově organizovaných klubů, které každoročně volí z novinek hit roku apod. Není bez zajímavosti, že i odrůdy vyšlechtěné českými nadšenci sklízí úspěchy.

V našich prodejnách je nabízen osvědčený sortiment odrůd doplňovaný každoročně různými novinkami. Barevná škála nabízených odrůd a typů je dostatečná. Hlízy jsou vždy nabízeny s barevnými etiketami, zákazník má možnost vybrat barvu a typ dle svého přání.

Podle ranosti nakvétání se mečíky dělí do tří skupin na rané, středně rané a pozdní. Tato skutečnost je zákazníky opomíjena a nevědomky se tak připravují o možnost těšit se z rozkvetlých mečíků delší dobu. Lze doporučit volit při výběru oblíbené barvy i více odrůd stejného odstínu, které se liší právě dobou kvetení. Mezi nakvétáním rané a pozdní odrůdy jsou až 4 týdny. Vhodná kombinace raných a pozdních odrůd nám zajistí květy po dlouhou dobu.

Mečíky se pěstují zejména pro řez květů. Květenství uřezané ve stádiu barvení prvního spodního květu vydrží ve váze dlouhou dobu, obvykle delší, než po jakou by mečík kvetl na zahradě. Květy postupně ve váze vykvétají.

Mečíky vysazujeme v průběhu dubna, hlízy je nutno před výsadbou mořit (základní ochrana proti třásněnkám). Hloubka výsadby je 5 – 8 cm. Stanoviště raději slunečné. Po sklizni květů rostliny dále vegetují, vytváří se nová hlíza, kterou je nutno sklidit před příchodem mrazů někdy koncem září. Hlízy je nutné po oschnutí očistit a přezimovat v bezmrazé místnosti s teplotou do 10°C. Rozmnožují se výsevem brutu, což jsou malé dceřiné hlízky, které se v hojném počtu vytváří kolem nové hlízy.

Blízkými příbuznými mečíků s obdobnými nároky na pěstování je acidenthera ‑ ha­bešský mečík, mombrecie, krokosmie a tigridie. Habešský mečík se vyskytuje pouze v jednom kultivaru, kombinace bílé s fialovým okem, a příjemně voní, což ho činí v této skupině květin naprosto výjimečným. Mombrecie a krokosmie jsou květiny jak do zahrady, tak k řezu. Tigridie mají habitus podobný nižšímu mečíku, jednotlivé květy se na stonku objevují brzy ráno, aby do soumraku odkvetly. Druhý den pak štafetu přejímá další květ. Květy jsou až neskutečně krásně vybarvené. Vysazené na exponovaném místě budou budit zaslouženou pozornost po celou dobu asi třítýdenního kvetení.

Další rozšířenou květinou jsou jiřinky. Latinské druhové jméno variabilis znamená proměnlivá, což je velmi charakteristické pro tuto rostlinu. Pěstuje se obrovské množství odrůd, stále vznikají nové a nové druhy. Rostliny se liší výškou, od zakrslých druhů určených na balkon, až po vzrůstné typy 150 cm vysoké. Podle tvaru květu se odrůdy dělí na mnoho skupin: dekorační s květy až 20 cm v průměru, kaktusokvěté se špičatými květními plátky, pomponky s kulovitými květy, leknínokvěté, mignonky s jednoduchými květy a další. Barevná škála je kompletní až na modrou. Často se vyskytují i vícebarevné. Nabídka hlíz jiřin je vždy doprovázena barevnými etiketami, které usnadní zákazníkovi výběr kultivaru.

V poslední době pronikly jiřinky i na balkon. Řada firem nabízí skupiny jiřin kompaktního růstu s výškou do 20 cm, které bohatě kvetou po celé léto a směle konkurují muškátům, petuniím a dalšímu osazenstvu okenních truhlíků. Tyto jiřiny jsou nabízeny i v našich zahradnických centrech buď jako hlízy nyní v předjaří, nebo častěji jako kvetoucí rostliny v květináčích v měsíci květnu. Rozšířenými zástupci této skupiny jsou např. pomponkokvětá řada „Dahlinova“ nebo řada „Micronette“ s miniaturními jednoduchými květy.

Hlízy jiřin vysazujeme koncem dubna až začátkem května. Výjimku tvoří druhy na balkon, které můžeme probudit dříve a předpěstovat ve vytápěném skleníku nebo na parapetu okna a vysazovat v polovině května již kvetoucí. Po dobu vegetace jsou rostliny náročné na dostatek živin, v době sucha je třeba zavlažovat. Pokud splníme tyto požadavky a nejsou vysazeny ve vyloženém stínu, rostliny kvetou celé léto i podzim. Hlízy sklidíme ihned, jak nadzemní část poškodí první mráz. Hlízy po oschnutí a očištění zazimujeme v bezmrazé místnosti při teplotách do 10°C.

Poslední rozšířenou skupinou jsou lilie. Jejich cibule se obvykle vysazují na jaře, ale na rozdíl od mečíků a jiřin není třeba cibule na zimu vydělávat ze země. Vysazené dostatečně hluboko (10 – 15 cm) ve vylepšené propustné půdě, která není přemokřována, spolehlivě přezimují a rozmnožují se přirůstáním dalších cibulí. Ve vhodných podmínkách se z jedné cibule v průběhu několika let stane trs s mnoha květními stvoly. V zahradách se pěstuje mnoho druhů a odrůd. Pěstují se i původní botanické odrůdy (lilie zlatohlávek, lilie královská a další), ale v současné době jsou nabízeny zejména prošlechtěné odrůdy členěné do několika skupin.

Nabídka v našich centrech je nejčastěji tvořena liliemi dvou skupin. Prvá skupina jsou asijské hybridy s květy nálevkovitými nahoru otočenými, druhá skupina jsou orientální hybridy s turbanovitými květy. Asijské hybridy jsou méně náročné a ochotně se rozmnožují. Orientální hybridy mají bezesporu nápadnější květy, kvetou později v létě, nesnáší přemokřené stanoviště a rozmnožují se pomalu. Barevná škála zahrnuje bílou, odstíny žluté, odstíny růžové a červené. Výjimkou nejsou květy s jinak zbarveným středem nebo okraji. Často jsou květy zdobeny výrazným tmavým tečkováním. Výrazné pylové čnělky jsou častou ozdobou exotických květů orientálních hybridů.

Lilie jsou u nás neprávem pěstovány méně často než jiřiny a mečíky. Pěstování nových prošlechtěných odrůd lilií není náročné, jejich použití na zahradě je možné doporučit. Květiny jsou nápadnou ozdobou zahrady a hodí se výborně k řezu. Většina odrůd příjemně voní.

Jiřina - Dahlia (ID187)

Jiřina - Dahlia (ID188)

Jiřina - Dahlia (ID189)

Jiřina - Dahlia (ID190)

Jiřina - Dahlia (ID191)

Jiřina - Dahlia (ID192)

Jiřina - Dahlia (ID193)

Jiřina - Dahlia (ID194)

Jiřina - Dahlia (ID195)

Mečík - Gladiolus (ID196)

Mečík - Gladiolus (ID197)

Mečík - Gladiolus (ID198)

Mečík - Gladiolus (ID199)

Mečík - Gladiolus (ID200)

Lilie - Lilium (ID201)

Lilie - Lilium (ID202)